Skútr FX

Napsala mi, že se musíme co nejdříve sejít. OK.
Ten letní den bylo nebe vymetené do hola. Sluneční paprsky dopadaly na kočičí hlavy ulic pražského centra a svým návratem vzhůru způsobovaly nepříčetné vedro. Přejel jsem Štefánikův most a na jeho konci mi padla červená. Po chvíli se mi před kapotu šejdrem nasáčkoval šedý skútr. Jeho řidička měla růžovou helmu, zpod které vlály dlouhé blond vlasy do culíku a na zádech měla růžový kožený batoh, jehož placatý kožený provázek čouhal tak nízko, že jeho konečná část málem zasahovala do pletení zadního kola. Žena na motorce je vždycky sexy a místo toho, abych na ní troubnul na znamení, že něco není v pořádku, obdivoval jsem ten design progresivní ženy na benzinovém zvířeti. Žena a zvíře. Ale pak padla zelená a měli jsme se rozjet, ale ona nereagovala. To už bylo na klakson. K mému údivu mi toto jemné stvoření ukázalo fakáče a pak se sebevědomě rozjelo směrem vpřed, jako bych za ní na té cestě ani nebyl. To jsem nečekal, ale i ten prostředníček od ženy na motorce tak nějak akceptujete, protože i to je tak nějak sexy. Sebevědomí. Vůně benzinu. Kvílení motůrku padesáti kubických centimetrů. Růžová. Blond. Roar! (smích).
Dorazil jsem ke Kotvě. Našel jsem místo k posezení a poslal jsem jí sms, že jsem na místě. Odpověděla mi, že právě parkuje v podzemní garáži. Napsal jsem jí, jak ji poznám. Přišla mi odpověď, že je blondýna a bude mít na zádech růžový batoh. V ten moment mi to ještě nedošlo. Odpověděl jsem OK. Na to mi ještě poslala zprávu, že je to jedno, protože ona si myslí, že mě určitě pozná. Výborně. Takže to není „rande“ na slepo, ona mě zná, ale já jí absolutně ne, ale to je prostě problém všech zpropadených jůtůberů (big smích). Teď už vím, že Aneta parkovala šedý skútr. Když přicházela, držela v ruce růžovou helmu a na zádech měla ten růžový kožený batoh s placatým koženým provázkem, který čouhal až málem k zemi. Hned mě poznala a tvořila kroky směrem ke mně a na mě přišlo ono Aha – to je ona. Přivítala se se mnou velmi přátelsky a rovnou mi nabídla tykání. Příjemný začátek našeho setkání. Ale ona nevěděla, že na mě – na ten podělaný mercedes, který na ní troubí zřejmě podle ní bez příčiny – před chvílí ukázala fakáče (smích). To bude schůzka..
Když mi podala ruku, tak jsem si všiml, že má hodně vyklenuté bříško. Všimla si toho na první dobrou a hned mi řekla, že je těhotná a to v devátém měsíci. Pronesl jsem to, co by asi pronesl každý lehce bodrý a oduševnělý vtipálek města pražského: gratuluji a doufejme, že neporodíte dnes, tedy teď, nebo do hodiny (míníce že naše setkání potrvá nanejvýše hodinu). Řekla mi, že snad ne, ale vyloučit to nemůže a čím dříve, tím lépe. Protože jsem kovaný ve statistice, zamyslil jsem se nad pravděpodobností toho, že by porodila přímo na naší schůzce. Podle historických dat mi to přišlo nepravděpodobné. A tak jsem byl v klidu. Zeptal jsem se, co to bude. Řekla mi, že to ještě nikdo neví, ale mě to řekne – bude to holčička. Já nemám děti (tedy podle toho, co vím a nepočítám-li mé vnitřní nezdvořáky) ale zažil jsem dětství a pubertu všech mých neteří a dcer mých žen. V duchu jsem si pomyslil Bůh tě chraň milá Aneto od všech pubertálních a před-dospělých výlevů, jaké dokáží vyloudit jenom a právě dcery (smích). Věta, která mě napadla jako jedna za všechny byla v tom okamžiku: je to můj život. Jakmile vaše dcera toto vysloví (a obvykle to vysloví v letech 14+), připravte se na překvapení typu jejího partnera typicky o 10+ let staršího, její vlastní děti do 3 let od vypuštění tohoto výroku a postupnou stabilizaci, kdy cca od 20. roku jejího života po maximálních turbulencích si řeknete že jí i její dceru (smích) budete milovat no matter what.
Aneta si objednala kávu a vodu. Možná jsem byl už zaujatý, ale připadalo mi, že i té servírce ukazovala jednotlivé položky její objednávky v menu prostředníčkem. Vostrá holka. Jen co je pravda. Mám rád tento typ sebevědomí, jistého náboje, který se volně a přirozeně přenáší do každodenního života, například do pracovní schůzky. Představil jsem si, že jsem asi v jádru submissive. A ona je dominantní typ. A pak jsem to hned vyhnal z mysli, protože tohle by asi nedopadlo dobře (big smích). Servírka nám to šla nalít a dodat a já už jsem byl zvědavý, proč se chtěla tak rychle sejít. Položil jsem otázku. A odpověď byla:
Prodělala jsem milion. Už jsem v tom tři roky. Ale nevím, jak na to jít dál. Co bys mi poradil?
Chtěl jsem si s ní vyříkat toho fakáče (ještě to ve mně bylo a ten troubící kretén v mercedesu jsem byl já! (smích) ale dokázal jsem filosoficky přijmout její nezávislost a přirozenou ženskou dominanci a vyměnil jsem myšlenky ego-poranění za myšlenky pomoci. Přitom se na mě usmívala. Úsměv z nějakých vesmírných pohnutek přivádí pozitivní nálady a myšlenky anyway.
A tak jsem jí poradil.. Jo a: byl to porod, ale zvládli jsme to (smích).
Teď to náročné setkání (smích) asi nedopíšu (snad někdy), ale rady byly následující..