Forex ve vlaku

Sedím v pátém voze vlakové soupravy SC 515 Pendolino. U malého stolečku v první třídě mám otevřený notebook a dívám se ven z okna, jak se začala hýbat zem a vlak se rozjíždí. Zítra mám přednášku v Ostravě. Vzpomenu si na obálku aktuálního čísla časopisu Týden a pomyslím si, že se jich zeptám na Acelor-Mittal. Protože vím, jak nejistá je Ostrava, jak špatně se tam dýchá a jak se vylidňuje.
Vlak je v mém životě důležitá metafora. V duchu si říkám, že i o tom musím na semináři promluvit. A není to ani tak o vlaku jako o jízdence. O té jednosměrné. Tenhle lístek – papírový, online či mentální – má totiž svoje kouzlo, svoji moc. Když ho máte v ruce (nebo v hlavě) dokážete víc. Pamatuji si na období, kdy jsem si ho pořídil já. Bylo mi 23, nevěděl jsem, co je to forex, a představoval jsem si budoucnost na akciových indexech. Do roka a do dne. Ale ten vlak měl tolik zastávek, že to nebylo vůbec pěkné..
Pamatuji si, kdy jsem v tomto vlaku seděl naposledy. Asi před deseti lety. To jsem jel také na seminář. A stevard mi tenkrát nabídl noviny, ve kterých jsem našel nemilou zprávu. Společnost PFG krachuje. Majitel a CEO společnosti vyskočil z okna své kanceláře. Důvodem mohou být finanční machinace. Ano, machinace tam byly. Russell si všechny vklady přihrával na svůj účet, aby se mohl každý den mazlit se sklenkou a prostitutkou. A ono se na to přišlo. On to vyřešil silou G a já jsem zůstal pěkně v P.
Za oknem se míhají stromy. Všechny odstíny zelené. Zelenou mám rád. Je to barva pro duši. A mám také rád tyrkysovou. Je to barva pro forex (úsměv). Ale jak dlouhá a náročná byla má cesta až sem k mé webové stránce a ke všemu co teď dělám. Jak drahá byla jízdenka. Teď mám pocit, že jsem chtěl snad letět do vesmíru a ne z bodu A do bodu B. Bod A bylo mé tehdejší já-jsem-chytřejší-než-ostatní a tohle-dám-snadno-a-brzy. Bod B je mé současné já-jsem-jen-zrnko-prachu-ve-větru a jsem-vděčný-za-každý-dobrý-obchod.
Teď mám kvalitní čas. Objednám si zázvorový čaj, který nemají, a tak si dám kávu, kterou mají, ale ne moc dobrou. Stejně jako současné televizní reklamy, které tvořil snad nějaký zdrogovaný kreativní ředitel. Myslím na svoje studenty. A to co cítím je jakési dílčí vítězství na cestě. Oni makají. Oni makají! Jsem ten typ, který rád pracuje a miluje svou práci a vždycky by se dopracoval kamkoli jenom chce. Vím, že je to vždy jenom otázka času. Krátkého. Dlouhého. Vem to čert. Dělá mi radost, když se občas z té masy lidí vynoří někdo, kdo to myslí vážně a dělá vážné a nekompromisní kroky směrem vpřed. Je to nirvána. Smells like teen spirit. Zítra tam jdu a dva takoví tam na mě budou čekat. V Ostravě. V Park Inn. S úsměvem. A s budoucností. A i ostatní mají šanci. Jenom se musí pro tu věc zapálit. Jako Palach. Plameny v duši. Avšak dobře znám pravidlo pana Pareta.
Občas to s námi zatřese. Vzpomenu si na toho nešťastníka, který dneska ráno vylezl na nádraží v Libni na stožár s trolejemi a oběsil se na něm. Asi ho zlikvidoval systém. Myslím také na Studénku a na to, jak jsme v dětství dávali kamínky na koleje a do mysli se mi vkrade smrt. Memento more. Někdy na to myslím. Člověk si uvědomí jak je křehký a jak by neměl promarňovat šanci jít každý den za svým snem. Přibližovat se mu. Protože jednoho dne, třeba zítra, se k nám přiblíží neplánovaná událost a.. Naší nejvyšší povinností je tady dole v tom bláznivém údolí šlechtit sama sebe. A forex je sebe-šlechtění snad v té nejvíce ryzí podobě. Je to zrcadlo. Ani zrcadlo není takové zrcadlo.
Oslavím přítomný okamžik kávou a ještě na chvíli pomyslím na ten zázvorový čaj. Miluji, jak mě štípe v krku. Venku začíná pršet. Slunečné dny jsou pryč. Někde zastavujeme. Začínám se vracet myšlenkama k těm mým zastávkám na cestě na forexu. Ta cesta trvala léta. A ten vlak jezdil do kopce a také rychle z kopce. Myslím, že kdybych neměl povahu železné vytrvalosti po mé matce, už dávno bych z toho vlaku vystoupil. A protože si toto uvědomuji, snažím se nějakou dobu jezdit s ostatními lidmi po jejich cestách a jejich vlakama až do doby, kdy zjistí, že na to sami mají, a mohou jet dál bez obav a s radostí sami. Osobní mentoring je vážně dobrá věc. Protože si myslíme, že víme, ale my nevíme. Naše mysly jsou jako vitráže. Každá má jiné barvy a tvary a každou prochází to světlo jinak. Vlastně pracuji tak, že ty sklíčka přerovnávám, aby do Domu proniklo více světla.
Zítra to budu dělat zase. Kolektivně. A s kolegy. Tahle práce má vážně smysl. Když oba dělají maximum. Jako v lásce.
Už vidím ten příznačný opar. V dáli komíny. Kraj, o kterém se nedá říci to stejné jako o Českých Budějovicích: tam by chtěl žít každý. Každý rok odtud prý uteče tisíc lidí. Protože chtějí dýchat a neprohlubovat své astma. Naštěstí máme dnes velké možnosti, jak utíkat a zhluboka a zdravě dýchat. Forex je jednou z nich. Forex je právě pro takové rebely, kteří plánují útěk. Útěk od neutěšeného života v Ostravě našich každodenních záležitostí. Útěk od firmy, šéfa, živnosti a hlavně od lidí, resp. od zvířátek – švábů a cikád všeho druhu. Je to také útěk k něčemu. Ke klidu a k osobní zodpovědnosti. Tohle mě vždycky lákalo nejvíce. Mít svůj život a mít jej pod kontrolou. A stále častěji toto láká více lidí. Protože doba je zlá. A lidé jsou čím dál větší magoři. Ve všech směrech. Je dobré se v tomto směru osvobodit. Stát se mistrem na grafech a vlastně tak i v životě.
Hodně lidí forex vzdá. Protože to není takové jak se to prezentuje v reklamních bannerech. Protože to bolí. Lidé se dnes bolesti straní, bojí se jí, protože – světe div se – bolí. Všude se povalují prázdná slova snadno a rychle. Je to úplná slovní ekologická katastrofa. Sakra, ta námaha je dobrá! A také je to ta jediná cesta.
Vlak přijíždí do mé stanice. Ostrava, Hl. N. Musím přestat psát a vystoupit. Tahle cesta trvala déle než jsem si myslel. Cestou se vyskytly nějaké překážky (snad ne další lidé), které jí o dost prodloužily. Je to tak stále. Cestující jsou kyselí a já nejsem naštvaný. Neočekával jsem hladký průběh. Když děláte forex – rozumějte čekání – jste zvyklí a nerozhodí vás ani zpoždění o pár dní. Zastavili jsme. A tak jdu. Přemýšlím, jestli má smysl, abych vám dal přečíst, o čem jsem celou cestu přemýšlel. Pokud jste se dočetli až sem, tak to jistě mělo smysl (smích).
A nestihl jsem napsat všechno. Povím vám to na semináři zítra. Zdravím tě Ostravo.