Palladium bylo ten den dražší než zlato. Palladium ukazovalo na grafu 1900 USD za unci. Zlato ukazovalo jenom 1500 USD za unci. Byl předvánoční čas a lidé se přeměnili (tak jako každý rok) v křesťansko – marketingově zmanipulované stádo shánějící produkty a služby pro své blízké. Seděl jsem v kavárně v obchodním domě Palladium v Praze, objednal si kávu a v hlavě si přirovnal tuto zběsilou scénu k technické analýze. Přesně toto se děje na grafu. Existují silné spouštěče, které v určitém čase nebo na určité úrovni donutí velké množství lidí chovat se určitým způsobem, protože z nějakého (impulzivního nebo historického) důvodu věří, že se tak nyní mají chovat. Podařilo se to spisovateli bible a jejím vykladačům i marketingovým pracovníkům. A daří se to i základním premisám nabídky a poptávky, a tedy graficky technické analýzy. Vše se předvídatelně opakuje. Stačí vědět kdy a kde k tomu dochází. Třeba 13. prosince v Palladiu. Anebo na silném Supportu na grafu.
Na konci roku se rád scházím se
svými studenty i s tradery, které mám teprve poznat. Jeden takový mě
pozval na kávu a na kus řeči. Čas se nachýlil a pracovní rande na slepo mělo
začít. Zamíchal jsem si kávu a za průhlednou oponou kouře ze šálku jsem zahlédl
kroky. Ty nohy neměly kalhoty, ale byly poměrně odvážně odhalené až ke konečkům
mini sukně. Nahoře na hlavě byly dvě oči, které jiskřily životem a dívaly se
přímo na mě, zatímco kroky této osoby směřovaly s klapáním vysokých
podpatků také směrem ke mně. Nečekal jsem na schůzce ženu, a proto jsem se
otočil za sebe, abych se přesvědčil, že ten její pohled mnou jenom proniká
někam dál k jiné osobě za mnou. Nikdo tam neseděl. Nebyl tam ani stůl.
Chtěl jsem si v hlavě projít procesem kdo-to-sakra-je, ale nedala mi
šanci. Stála u mého stolu, s úsměvem mi řekla to-musíte-být-vy a
představila se mi jako Joy. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli je bizarnější
ten omyl anebo to jméno (kdo-se-kruci-u-nás-jmenuje-Joy?!). Nevěděl
jsem, co mám říct, a tak jsem se jí zeptal, jestli je tu kvůli naší spolupráci.
Opáčila že ano-jistě. Ještě včera večer se v emailu jmenovala Josef a
podepisovala se jako Jos. Přemýšlel jsem, jestli jsem něco špatně nepochopil a
pak nepřeslechl, a jestli jsem si skutečně celou dobu nepsal se ženou. Ten
zmatek by se dal krájet.
Pak se během několika vteřin
stala velmi briskní mezilidská synchronicita. Neznámý muž u vedlejšího stolu se
zvedl a naklonil se k ženě s otázkou Joy? Současně se zpoza ženiných
zad vynořil další člověk, který vypadal mnohem více tak, jak bych si
představoval tradera jménem Jos. Situace se rázem vyřešila. Žena Joy se
omluvila a sedla si k vedlejšímu stolu a Jos mi podal ruku a zasedl ke
stolu naproti mně. Byla to úleva, protože měl kalhoty a nezajímavé pohlaví a
tímto způsobem se pracuje vždy mnohem lépe (big-smích). Jos si objednal
také kávu a náš rozhovor začal. Jos mi vyprávěl o své firmě, o zbídačeném stavu
ekonomických lidských vztahů ve 21. století a o svém snu tento svět plný
arogantních (pardon-ale-to-řekl-on) kokotů opustit a kdesi na pláži
v Karibiku třímat v klíně notebook a klikat za ovívání kubánských
panen buy a sell. Souhlasil jsem s ním, že dnes je v mnoha lidech
něco zkaženého. Dokonce jsem mu doporučil knihu od filozofa Fromma – anatomie
lidské destrukce, vynikající čtení! Obrátil rozhovor na trading.
Pak padlo slovo byt. A to bylo
jako by padlo slovo eurusd. Jsem vášnivým investorem do nemovitostí (stejně
jako na forexu) a tohle slovo dokážu uslyšet na míle daleko. Konkrétně toto
však padlo u vedlejšího stolu. Řekl ho otázkou muž, který si k sobě
zavolal ženu jménem Joy (jménem?). To napřímilo zcela přirozeně a
automaticky moje ucho jako satelit tím příslušným směrem a ti dva už měli smůlu
– byli odposloucháváni. Třeba je to pěkný byt na P1 a ten bych si rád
prohlédl..
Jos začal tím, že v prvních
dvou letech svého obchodování hodně prodělal. Jsem člověk, který má rád fakta,
a tak jsem se ho zeptal na celkovou částku toho průseru. Řekl ji potichu.
Vzpomněl jsem si na řemeslníky, kteří mi před měsícem dodělali takovou malou
kuchyni přesně za tu částku. Uvědomil jsem si, jak jsou věci relativní.
„Utratíte“ velkou částku za cennou zkušenost, kterou už pravděpodobně nebudete
nikdy opakovat (a tím jste do jisté míry někam pokročili) a máte
z toho depresi. Utratíte velkou částku za objekt, který použijete
maximálně na přípravu kávy a čaje a máte z toho radost (tedy až do té
chvíle, než si uvědomíte, že káva nebo čaj se dá sehnat i levněji (smích)).
Věci jsou samozřejmě relativní i jinak – zda si to můžete nebo nemůžete
dovolit. Můj první účet byl také katastrofa. A stejně jako Jos jsem si to
nemohl dovolit. Prostě klasika. Ať udeří palicí do skel CyberVtipu (a ať je
šťasten) ten, komu se tohle nestalo (úsměv).
Odposlech: Žena odpověděla na
mužovu otázku slovy – tři pokoje. Takže mluvili o dispozici 3kk. V Praze
je dnes nejlepší kupovat 2kk. Ceny jsou v extrému a lidé už nedosáhnou na
hypotéky na 3kk a vyšší. Tak na to jí dotaz asi nedám..
Jos mi řekl, že má pro trading
motivaci. To mě potěšilo a očekával jsem, že to bude ten zlatý karibský písek,
modré nebe, palmy, drink a konkubíny – anebo prostě chuť svobody. Sdělil mi, že
to je BMW x5 M performance. To auto mám také rád a věděl jsem přesně, kolik je
to míčů. Můj kamarád trader už jí má. Vždycky když za mnou přijede, otevře
významně okénko spolujezdce, aby mě pozdravil ze sedadla v červené kůži,
šlape v centru zostra na pedál šestiválce a myslí si, že se stal pánem
tohoto světa. Jojo, měl nějaké dobré obchody. Ale já si vždycky jen vzpomenu,
co se mi stalo, když jsem si myslel, že už jsem na forexu king. Trend ztratil
vztlak, svícím to urvalo ploutvičky, a byla to pěkná šlupka. To bych mu nepřál,
ale nakonec je vždy asi snesitelnější plakat v hromadě plechu a plastu za x5
míčů (smích) než venku na ulici. A tradeři a auta je kapitola sama pro
sebe. Čím více intraday, tím častěji bmw (cenit-zuby). Čím více swing,
tím častěji mercedes (pohoda-bejby). Já chodím pěšky. V autě bych
nesplnil svůj cíl 15.000 kroků denně (úsměv). Chůze je lepší než deset
doktorů. Chůze je sexy. Řekl jsem Jos jestli si nechce stanovit jiné cíle.
Například: 1) Příští rok (2020) se naučím obchodovat lépe, 2) V roce 2021
se stanu profitabilním full-time traderem, 3) Opustím firmu a všechnu tu havět,
kterou nemám rád (která mě zabíjí), 4) Začnu žít svůj život, budu ráno
chodit na procházky, přes den pracovat na grafech, a večer meditovat a
pociťovat vděčnost za tento free-lance trading life-style. Chtěl jsem, aby
hlavně věděl, že x-pětka není problém, ale že ty cíle a motivace by se měli
ideálně stupňovat. Všechno popořadě.
Vedle: Začal jsem to chápat. Žena
bydlí v třípokojovém bytě, ale pobývá jenom v jednom pokoji – jak
řekla dál. Tak to bylo jasné. Nájemnice. Nemám rád pronájmy. Mám rád jenom buy a
sell. Rozhovor se navíc stočil k práci. Muž se dotyčné zeptal, s kolika
klienty je schopná pracovat během jednoho dne. Řekla mu, že je schopná domluvit
si schůzku se třemi až čtyřmi klienty. Rychle ji přerušil a podotkl, že je to
málo, že musí zvládnout víc. Přesvědčivě opáčila, že je pracovitá a pokud to je
podmínkou, bude se snažit být produktivnější a zvládnout tohoto během dne
mnohem více. Asi to byl pohovor na realitní makléřku. A zdálo se, že i neznámý
muž byl spokojený. Požadoval vysoké výkony. A ona byla pro.
Zeptal jsem se Jos na jeho
obchodní plán. Řekl mi, že obchoduje stejně jako já. Prostě price action.
Vždycky když mi tohle někdo řekne, aniž bych s ním strávil měsíce a roky
tréninku mojí obchodní strategie, tuším, že to bude docela průser. Chtěl jsem,
aby mi ukázal 10 posledních obchodů a odprezentoval mi je. Vyklopil notebook a
nastavil jej tak, abychom oba viděli na grafy, vrátil se kamsi do historie a
jal se vysvětlovat svoje obchody. Už u prvního jsem na grafu viděl situaci
no-trade a věděl jsem, že to nedá, že to neobhájí. Dokázal si přiznat chybu.
Ne, tohle nebyl trade, tohle nebylo nic. Druhý také ne. Třetí možná. U čtvrtého
jsem si myslel, že by.. Pátý mě vyprovokoval. Šestý byl blbost. Sedmý byl v jasné
problémové zóně. Osmička šla proti formaci. Devátý byl fakt slabý. Desátý byl OK,
ale zavřel jsem ho, protože jsem si myslel, že.. Tak tak. Byl to docela průser
(smích). Viděl jsem, že se cítí provinile. Nemám rád koncept viny a
trestu, jsem spíše zastáncem edisonova principu. Řekl jsem mu: ne, toto není má
price action, toto není žádná PA, ale výborně, právě jsi objevil první cestu,
která tam nevede – pojďme hledat dál! Uznal, že to byly chyby a svedl to na
čas. Vysvětlil jsem mu, že jestli je problém čas, může zkusit obchodovat jednom
dvě hodiny denně. Svedl to na další věci. Vysvětlil jsem mu, že ty věci sami o
sobě nejsou problém, že se vše dá upravit tak, aby nestály v cestě.
Konečně přiznal, že je možná chvílemi malinko netrpělivý a možná mu sem tam
malinko ujedou nervy. Bingo. Zeptal jsem se ho, jak to chce řešit. Jeho pohled
přešel do grimasy nevím, ale přesto přišel s myšlenkou, že by potřeboval
asi někoho, kdo by ho u takových obchodů plácnul přes prsty.
Pak padlo slovo výprask. Řekla ho
ta žena. To přitáhlo už nejen mou pozornost, ale podíval se tam i Jos. Totiž
k vedlejšímu stolu. Muž ji pobízel, ať mu přiblíží ještě další činnosti,
které je ochotna a schopna vykonávat. Začala se valit další slova vyjadřující
činnosti, které jsem si do toho dne snad ani nepomyslil, že může žena vykonávat
muži, na muži, v muži, s muži, pod mužem a za mužem. Došlo mi, že to
není realitní makléřka, že ten byt není její, ale pravděpodobně jej sdílí
s dalšími „kamarádkami“, že ten byt nebude na prodej (na rozdíl od jeho
obyvatel), a že ten pracovní oděv, který nosila mi to mohl už od startu napovědět.
A bylo mi jasné, že Joy je zřejmě „umělecké“ jméno (úsměv). Muž byl s
výčtem dovedností spokojený. Skoro to vypadalo, že dnes bude chtít zkusit demo
(smích).
Řekl jsem Jos, že jestli je to
nutné a jestli to skutečně pomůže, rád mu stanovím nějaké tresty. V duchu
jsem si pomyslel, že bych možná věděl o osobě, která by tuhle část tréninku
zvládla lépe. Ale otázka byla, jestli by to byl ten pravý druh trestu – tedy
negativní a proto účinný. Jos chápal situaci, začal se smát a navrhl, že to
zkusí znovu a lépe, že si napíše přesnější plán, ten si ze široka otestuje a
bude se snažit přiblížit něčemu, co vypadá jako dobrá technická situace a dobrý
obchod. To znělo dobře. Poradil jsem mu, ať zejména sníží počet obchodů během
dne – podle dat vypadal dost přeobchodovaně. Podívej, tady máš třeba pět
kousků. To je šílené. Tolik dobrých příležitostí někdy není ani za týden!
Souhlasil a podíval se vedle, jako by mi tím chtěl říct, že ta žena zvládne víc
než pět kousků za den, a že trading je tak těžký právě proto, že člověk musí
daleko více nic nedělat, než dělat. V tradingu je to úplně obráceně než
v nejstarším a jakémkoli byznysu. Souhlasil jsem. Byla a je to pravda.
Rozhořčilo mě to: jak si mě mohla
splést s tím chlapem?! Copak vypadám jako head-of-harém?! Naposledy mi
kamarád řekl, že vypadám jako Amadeus Mozart a když vidí v Praze plakáty
zvoucí na mozart in concerto, vždycky se lekne „mého“ blaženého úsměvu (smích).
Od té doby říkám, že Amadeus je můj pra-děd. A může to tak být, protože moje
kořeny jsou germánské, a mistrova hudba mě často provází při práci. A pak jsem
si uvědomil, že pra-děda byl pěkný prase (big-smích). Mácha (který
zase pocházel z kraje, kde jsem se narodil) mu nesahal ani po kolena.
A tak jsem došel k závěru, že tyhle rodinné vztahy zase zpřetrhám a
zůstanu rozhořčeným (smích).
Jos vypadal, že tahle schůzka se
už dostala na vrchol toho, co dnes zvládne pojmout. Protože jeho kořeny jsou
moravské, vytáhl dvoulitrovou lahev vlastno-palně připraveného průzračného moku
a řekl mi, že to mám na hlasivky (abych dál vysílal videa, která má rád).
Chtěl jsem mu nabídnout, že si cvakneme hned, aby si před cestou domů trochu
odfrkl, ale to by se nelíbilo servírce a už bychom byli zase u té viny a
trestu, potenciálně výprasku (smích). Poděkoval jsem mu a chtěl jsem to
naše setkání celé nějak trefně shrnout. Myslím si, že každé setkání by mělo mít
nějaký úvod, vlastní stať a závěr. I když dneska bych tu vlastní stať u vedlejšího
stolu klidně vypustil (úsměv).
Na periferii mého oka: ty voe
dildo! – ta myšlenka mi přestřelila hlavou jako střep. Najednou ho držela
v ruce a začalo být jasné, že ti dva si demo účet otevřeli už dnes a tady
a u tohoto stolu. A jak jsem viděl, celá kavárna se rázem proměnila v kruh
lidí soustředěný okolo toho demo středobodu, s výrazem, který by se dal
popsat jako pohledy s otevřenými ústy, i když jediná osoba, která ústa reálně
otevírala, byla ta žena. Vlastně ty osoby byly dvě – i servírka, která si toho
všimla také a určitě myslela jenom na to, že tady za to ručí. Dala tu věc ke
rtům a začala okolo toho provádět gymnastiku jazyka. Muž přitom srkal kávu a
evidentně považoval tento pracovní rozhovor za úspěšný.
A já jsem měl v tomto
prostředí pronést jakousi závěrečnou řeč. Myslím, že Jos už ji ani neočekával.
Myslím, že si spíše vytvářel svůj pevný názor na pražskou kavárnu (smích),
která to má už takhle docela nahnuté a k tomu ještě tohle. Chtěl jsem mu
říct, že musím být velmi pracovitý, musí makat, že se musí naučit zvládat více
měnových párů najednou, že by si měl nejprve otevřít demo účet a až zvládne
všechny testy, vyhodnotí data, a udělá minimálně tři měsíce v plusu, může
se vrátit na real. Ale měl jsem pocit, že toto už dnes všechno padlo vedle u
stolu a jenom bych se opakoval. A tak jsem se rozhodl, že mu alespoň slíbím téma, o
kterém se budeme bavit příště. Místo závěru dám nový úvod..
Joy dostala práci. Muž jí podal
ruku a odešel. Zabalila si své pracovní nástroje a při odchodu se na mě smála a
řekla mi na shledanou. Jos sebou škubl, ale dělal, že ne, že si vůbec nemyslí,
že tu ženu určitě znám a že na shledanou s takovou ženou vůbec neznamená
perverzní tělesné hrátky, jaké zavedl už Casanova. Nechtěl jsem mu vysvětlovat,
že to byl omyl, a že k onou shledání, které popřála nikdy nedojde. Raději
jsem mu řekl, že příště mu řeknu něco o tom, co ho může hodně nakopnout.
Co VÍ broker a trader NE.. Ale
myslím, že už to ani nevnímal. Rozloučili jsme se a odešel na vlak. Pokud měl
v kapse ještě placatku, věřím, že ji udělal po cestě domů až do dna (úsměv).
Dne 3. ledna jsem se chtěl sejít
s dalším klientem ve stejné kavárně. Místo, kde stála kavárna bylo úplně
prázdné, vyklizené, opuštěné. Ta kavárna, která tam byla dlouhé roky, už tam není.
Nevím, co se stalo. A nemohu uvěřit tomu, že by se prosperita a pád pití kávy
řídili podle něčeho, co patří spíše za zdi speciálně upraveného 3kk někde v
Praze (pokrčená-ramena).
